Textové pole: Textové pole: Textové pole:                                                                                  Lukáš Macko:     
                               Díky projektu CHARITA A PRODEJ   
                         jsem konečně našel zaměstnání

Lukáš se narodil s dětskou mozkovou obrnou a je plně invalidní. Je mu 21 let, vyučil se jako květinář, aranžér a po vyučení se snažil najít si zaměstnávání. Dlouho se mu žádnou práci najít nedařilo, až jednoho dne objevil to, po čem toužil.Celé dva roky patří mezi nejúspěšnější prodejce týmu a díky projektu CHARITA A PRODEJ už má dokonce i své stálé zaměstnání.
Lukáši, kde jsi se o práci prodejce dozvěděl? Dva měsíce jsem pročítal všelijaké inzeráty, ptal se na úřadu práce a všude v okolí. Až jednou mamka na internetu objevila inzerát s nabídkou  paní Bělohlávkové na pozici prodejce výrobků tělesně postižených.  Hned nás napadlo,že tahle práce přináší něco užitečného mnoha potřebným lidem a že by mne mohla bavit.
A co přináší tahle práce osobně tobě?  Jsem rád, že si mohu konečně vydělávat své vlastní peníze. Líbí se mi, že částka, kterou si vydělám, není nijak omezena a že čím víc se snažím a pracuji, tím víc peněz si také vydělám. Pro mě je moc důležité, že už nejsem finančně závislý na mamce, která se stará ještě o malého brášku, ale naopak, že jí sám mohu s výdaji na domácnost pomáhat. 
Co tě na téhle práci baví nejvíc?  Těžko říct co nejvíc. Od malička strašně rád cestuji. Vlak mám skoro zadarmo, takže teď hodně jezdím. Poznávám spoustu hezkých měst, pravidelně se účastním zajímavých výstav a veletrhů a nejlepší je asi ta atmosféra na všelijakých městských slavnostech, jarmarcích, oslavách a historických akcích. Často je tam toho hodně k vidění.
Myslíš, že ses touhle prací naučil něčemu novému? Určitě jsem se naučil lépe komunikovat s lidmi. Hodně se asi zlepšilo mé reagování na různé situace – myslím, že mám větší trpělivost. Asi už ani nejsem tak zbrklý jako dřív a ani nesmělý. Nemám problém kamkoliv zavolat a domluvit si povolení k prodeji nebo třeba vstup na nějakou akci. Naopak, líbí se mi, že mě už na mnoha místech znají a rád si s lidmi povídám.
Ale lidé umí být i pěkně zlí, ne? Ano, připadá mi, že někteří lidé poslední dobou  reagují dost naštvaně. Když je třeba slušně oslovím a nabídnu jim k zakoupení výrobek, tak dělají, že mě nevidí, nebo se do mě pustí s tím, že jim taky nikdo nic nedá a že se má o postižené postarat stát.
Já ale vím, že o nic nežebrám a jenom nabízím k prodeji pěkné věci, které někdo vlastnoručně vyrobil. Tihle lidé mají na svůj názor nárok a já už jsem se dávno naučil nebrat si jejich řeči osobně. Prostě nechtějí utrácet peníze, nebo nemají zrovna náladu něco kupovat, nebo je před chvílí někdo jiný naštval. V takovém případě slušně poděkuji, popřeji hezký den a jdu za někým jiným, kdo si třeba zrovna těch výrobků koupí víc najednou a ještě mi řekne, že dělám úžasnou věc. Ono to tak je často.  I když jsou někdy reakce lidí dost podrážděné, za pár minut to vynahradí někdo jiný, kdo je na mě zas naopak strašně milý. Jednou v létě ke mně přistoupila starší paní a když si koupila svíčku, podávala mi zmrzlinu, abych se prý se v tom vedru trochu osvěžil. Jindy mi někdo řekl, že si někde na druhém konci republiky ode mne koupil oranžovou a zelenou svíčku, tak že si teď rád přikoupí ještě modrou a červenou. Líbí se mi, jak už jsme s našimi výrobky na mnoha místech a akcích známí.
Jaký máš ze své práce pocit ty sám?  Nejlepší pocit mám asi z toho, že je to i moje zásluha, když se výrobky dětí nebo jiných handicapovaných prodávají a že se tak o jejich práci dozvědí na mnoha místech. Ti co vyrábí, mají radost, že něco užitečného vůbec mohou dělat a že se jim to nevyužité neválí ve skladě a mě se líbí, když mi pak lidé říkají k čemu všemu svíčku využili, komu se hodila jako pěkný dárek a proč si zrovna tuhle koupí rádi znova. Taky si myslím, že to co prodávám je hezké a pořád ještě se najde hodně lidí, kteří si to právě proto kupují.
Řekl bys, že práce prodejce je náročná?  Ne, to si nemyslím. Prodávat totiž většinou jezdím, když chci já. Nikdo mne nikam nehoní, nemám stanovenu žádnou pracovní dobu a když mne mamka potřebuje doma, nebo mi není dobře, tak prostě nejedu nikam a vynahradím si to jindy, kdy prodávám třeba o dvě hodiny déle. Taky když třeba nemám svůj den a prodávání mě moc nebaví, nebo se zrovna moc nedaří, se prostě seberu a jedu domů. Myslím, že tohle bych asi v žádném jiném zaměstnání nemohl, i když se snažím toho příliš nezneužívat.
Chtěl bys na závěr našeho rozhovoru něco sdělit?  Především bych chtěl moc poděkovat paní Bělohlávkové za její prvotní nápad pracovat tímhle způsobem s handicapovanými, i za příležitost získat tohle zaměstnání. Také bych moc rád poděkoval všem lidem, kteří si výrobky kupují a tím mi umožňují tuhle práci vykonávat.
Díky projektu CHARITA A PRODEJ našlo u paní Bělohlávkové zaměstnání ještě dalších 5 lidí z řad tělesně postižených, a to pro takové, jako jsme my, opravdu hodně znamená. Chtěl bych říci i ostatním lidem bez práce, že stojí za to, si tuhle činnost vyzkoušet, nevzdat se při prvním neúspěchu, učit se a vydržet. Pořád ještě je těch dobrých pocitů na konci mnohem víc.

Děkuji za rozhovor


                                         Přišlo nám poštou

                   Dobrý den,
Dnes jsem se na výstavě psů v Litoměřicích, kde jsem bylo jako vystavovatel, seznámil s Vaším prodejcem Lukášem Mackem. Velmi mě tento sympatický mladík zaujal. Jeho nadšení do práce a vytrvalost je záviděníhodná. Horko, nehorko, pořád měl stejný přístup. Vzhledem tomu, že mě tento mladík zaujal, jsem si našel stránky Vaší dílny. Jsem velmi dojat, co pro tělesně postižené a handicapované děláte. Chtěl bych Vám touto cestou poděkovat a doporučím Vaše výrobky všem známým a kamarádům. 
Na Vašich stránkách jsem si přečetl příběh Lukáše a tento mladík mě zaujal po druhé. Díky svému postižení to v životě jistě nemá lehké. Jeho maminka musí být velmi silná žena, když se dokázala postarat o dva chlapce. Je pravdou, že dnes není lehká doba a člověk je rád, že uživí sám sebe a svojí rodinu, obzvláště pokud podnikáte a můžete se spolehnout pouze sami na sebe. I přesto bych chtěl, pokud by to nebylo nevhodné, nějakým způsobem alespoň trochu život zpříjemnit nebo mu pomoci. Byl bych rád, kdybyste mu můj mail přeposlali nebo mi poslali jeho kontakt.
Vím, že by mohl podobný zájem budit nějaké pochybnosti, proto přikládám níže odkaz na stránky naší firmy, abyste viděli, že jsem seriozní člověk. Dle firemních údajů si na internetu můžete najít další informace o mojí osobě. V případě potřeby mě kontaktujte...
        Martin Pučálka
        Jednatel společnosti